Na úsvitu

Dávno před založením kláštera Porta coeli byl Tišnov vsí, kterou tvořilo několik chaloupek choulících se v závětří hory Květnice. Stály podél cesty, která již od pradáv-na sloužila kupcům, poslům a dalším pocestným směřujícím z Moravy přes Tišnov povodím řeky Svratky k pozdějšímu Žd'áru a odtud přes Vojnův Městec, Chotěboř a Libici ku Praze. Byla to tzv. cesta libická. Ve 12. a počátkem 13. století byl Tišnov v držení markrabat moravských. Již tehdy byl vybudován dvorec zvaný Věž, který roku 1491 byl i s krčmou — nyní Humpolkou — a dvěma podsedky přikoupen ke zboží kláštera Porta coeli. Roku 1233 založila královna Konstancie; vdova po českém králi Přemyslu Otakarovi I., u trhové vsi Tusnovic ženský cisterciácký klášter. Syn její Přemysl, tehdy markrabě moravský, daroval své matce potřebné pozemky k založení kláštera. Poblíže soutoku kdysi zlatonosného potoka Besénku a jeho divoké sestry Loučky s řekou Svratkou, dříve zvanou Švarcavou, při úpatí bájemi opředené hory Květnice byl v roce 1239 dobudován raně gotický klášter, důstojný české královny, Porta coeli — Brána nebes. Po založení kláštera stal se Tišnov hospodářským centrem bohatého klášterního panství, v jehož majetku se postupně vystřídalo 82 měst, městeček a vsí, mezi nimi např. Jihlava, Krnov ve Slezsku, Boleráz na Slovensku aj. Centrem klášterního majetku, který se zvětšoval výsadami a dary panovníků, se stal Tišnov, obdařený privilegii a spravovaný městským rychtářem. V dochovaných listinách je Tišnov uváděn někdy jako město, jindy jako městečko. V čilém ruchu novější doby nestačily již' chalupy kolem klikatící se obchodní stezky. Nebylo místa pro četné trhy. Původní průjezdní ulice se rozšířila uprostřed v malý neboli obilní rynk, který pak vytvořil z jedné ulice dvě — Brněnskou Klášterskou. Městečko si postavilo radní dům „radhous" — a stanovilo dny „popravní" čili úřední. Nové grunty kolem radnice pak vytvářejí horní neboli koňský rynk a později i spodní část Kukýrny. Do horní části rynku ústily z polí Dubova, později Linhartova, nazvaná podle majitelů gruntů (nyní ulice Riegrova), a ulička nad masnými krámy, později nazývaná Dvořáčkova. Z východní strany horního rynku vedla ulička k faře a ke kostelu, kde sídlil plebán již před založením kláštera, a ke hřbitovu, který byl při kostele. jiná ulička vedla ke škole a ke špitálu, který stával do roku 1898 v místech parčíku u kostela. Ulička potom pokračovala. dále do polí. V druhé polovici 14. století prodloužili hrnčíři a bečváři Brněnskou a Klášterskou. Koncern 15. století měly již téměř všechny tišnovské grunty „vejsadní" právo vaření piva a pálení žitného vína na žitnou čili režnou kořalku. U mlýnského náhonu se usadili ševci a jircháři a založili ulici ševcovskou, koncem 18. století zvanou jirchářskou. Soukeníci. a kramáři osadili ulici nad masnými krámy a tkalci a jiní drobní řemeslníci se zabydleli na Kukýrně a u náhonu ke mlýnu prostřednímu, tj. Korábovu, podle něhož je tato část měsh pojmenována. již od pradávna stávalo několik podsedků poblíž dvorce Věže, které pak s grunty později přistavěnými vytvořily ulici Žabskou, později nazvanou Cáhlovskou, vedoucí k Červenému mlýnu. V půdoryse byl tento starodávný Tišnov zachován bez větších změn až do nedávna — do padesátých let minulého století.---Jan Hájek-Čtení o starém Tišnově.